Jednota bratrská v Dačicích

Dačice byly v 16. století sídlem druhého nejvýznamnějšího sboru Jednoty bratrské na jihozápadní Moravě (vedle Třebíče). Vrchnost (Krajířové z Krajku) byla v té době Bratřím příznivě nakloněna a umožnila jim postupně získat místo pro hřbitov (dne 28. 9. 1507 potvrzuje Jindřich z Krajku darování pole pro bratrský hřbitov), 24. 8. 1528 jim daruje dům, známý jako Bratrský sbor. Tento byl koupen od Jiříka Mausa. Později v roce 1554 získávají zahradu a roku 1570 pole. A konečně získávají tzv. „dům škrchovský“ za farním kostelem, později zvaný pikartská fara.

Hřbitov byl pohřebištěm bratrské a evangelické šlechty z okolí a sloužil až do třicetileté války. Pak byl nepoužíván až do doby velkého moru r. 1680, kdy byl pro nemocné a umírající zřízen lazaret na severním okraji města. Oběti moru byly pochovány na bývalém bratrském hřbitově, kde byla koncem 17. století postavena i kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána a hřbitova se pak začalo používat jako městského. Většina starých bratrských náhrobků byla později vestavěna do západní zdi hřbitova.

Bratrský dům byl rozsáhlé, víceúčelové stavení s dřevěnou věží a dvěma zvony. Oba měly nápisy:

Větší zvon: „Slovo Páně zůstává na věky, slité jest z poručení Václava Netoliczky 1568.“
Menší zvon: „Ve jménu Božím počínám, ode mne Honze Neipaura jest 1568 tento zvonec slýván. Verbum Domini manet in aeternum.“

Oba byly po zrušení bratrského sboru umístěny v sakristii farního (v 16. stol. církve podobojí, po bitvě na Bílé hoře katolického) kostela sv. Vavřince, odkud je roku 1674 hrabě František Antonín Berka odkoupil a daroval nově založenému františkánskému klášteru. Dům sám byl pak přestavěn a koncem 18. stol. byla zde na jeho místě postavena římsko-katolická fara.

Škrchovský dům stál mezi domy Jana Bílka a Melichara malíře na západní straně bratrských pozemků, zahrady a několika polí. Byl to dům o jednom poschodí, 30 kroků dlouhý, s trámovým stropem, v němž byl byt kazatele i některých jiných pracovníků sboru. V roce 1834 byl tento dům jako poslední z dačických bratrských památek zbořen.

Potomci dačických Bratří se stáhli dále do hor, kde se spolu s ostatními tajnými evangelíky shromažďovali např. v komorách obytných stavení (např. v Šachu čp. 6) nebo i v bývalém společném (tzv. majestátním – dle Majestátu císaře Rudolfa z roku 1609) evangelickém kostelíku sv. Ducha mezi Radlicemi a Šachem.

Po Tolerančním patentu vytvořili v roce 1782 zbylí evangelíci včetně potomků dačického sboru Jednoty bratrské toleranční sbor ve Velké Lhotě u Dačic. Jeho původní modlitebna byla prostá, bez věže. Její základ je zachován v dnešním tzv. dolním kostele.

Dnešní sbor ČCE v Telči včetně kazatelské stanice v Dačicích byl zpočátku součástí velkolhoteckého sboru. Kruh staletého putování se opět uzavřel.